Část D - Ochrana ovzduší

Ochrana ovzduší podle zákona č. 201/2012 Sb. o ovzduší a zákona č. 73/2012 Sb. o regulovaných látkách a fluorovaných skleníkových plynech

Zákon o ovzduší:

Zákon o ovzduší č. 201/2012 Sb. přináší řadu rozsáhlých změn včetně zrušení veškeré právní úpravy vydané podle "starého" zákona č. 86/2002 Sb. Hlavním cílem nového zákona o ochraně ovzduší je zásadní zlepšení kvality ovzduší a především efektivnější ochrana obyvatel před imisní zátěží. Důvodem je pokračující stagnace na úrovni stavu znečištění ovzduší, které má přímé negativní dopady na zdraví i životy lidí.

Ochranou ovzduší se rozumí předcházení znečišťování ovzduší a snižování úrovně znečišťování tak, aby byla omezena rizika pro lidské zdraví způsobená znečištěním ovzduší, snížení zátěže životního prostředí látkami vnášenými do ovzduší a poškozujícími ekosystémy a vytvoření předpokladů pro regeneraci složek životního prostředí postižených v důsledku znečištění ovzduší.

Zákon o ovzduší č. 201/2012 Sb. (dále v části D jen "zákon") zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1 a upravuje

  • přípustné úrovně znečištění a znečišťování ovzduší,
  • způsob posuzování přípustné úrovně znečištění a znečišťování ovzduší a jejich vyhodnocení,
  • nástroje ke snižování znečištění a znečišťování ovzduší,
  • práva a povinnosti osob a působnost orgánů veřejné správy při ochraně ovzduší,
  • práva a povinnosti dodavatelů pohonných hmot a působnost orgánů veřejné správy při sledování a snižování emisí skleníkových plynů z pohonných hmot v dopravě.

Zákon o ovzduší se nevztahuje na vnášení radionuklidů (zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření) do ovzduší, na zdolávání požárů a na práce při odstraňování následků nebezpečných epidemií, živelních pohrom i jiných mimořádných událostí, prováděné podle jiných právních předpisů (například zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému, zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení, zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně). 

Zákon o ochraně ovzduší přináší následující významné změny:

Kompenzační opatření

Nová právní úprava zajistí, že v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší nebudou uvedeny do provozu nové zdroje znečišťování, pokud neprokáží nebo nepřijmou opatření, která budou nové znečištění vyvažovat. Kompenzační opatření, která jsou v zákoně nově obsažena, budou investičního i provozního charakteru.

Zavádění nízkoemisních zón

Obce a města budou mít možnost vyčlenit na svých územích zónu, do které nebudou moci vjíždět auta, která nesplňují emisní limity. Obce a města ale zároveň musí zajistit objízdnou trasu po silnici stejné nebo vyšší třídy.

Nové parametry kotlů pro domácnosti

Nová opatření se dotknou i domácností. Malé kotle (o příkonu do 300 kW) uváděné na trh v České republice budou mít výrazně nižší emise než dnes. Zákon také zakazuje spalování nekvalitních paliv.

Emisní požadavky na malé spalovací zdroje do 300 kW jsou stanoveny podle výkonu, dávkování, typu a výhřevnosti paliva, kdy od 31. prosince 2013 platí přísnější limity.

Podle zákona budou muset od roku 2022 kotle na pevná paliva o jmenovitém tepelném příkonu do 300 kW splňovat parametry 3. emisní třídy, od roku 2014 pak kotle 1. a 2. emisní třídy nebudou uváděny na trh. Zákon vyžaduje provozovat kotle, které plní stanovené emisní parametry. V principu tedy nemusí být nutná výměna celého kotle, ale například jeho dovybavení automatickým podavačem paliva, zvláštním automatickým hořákem apod., které zajistí jeho úpravu na 3. emisní třídu. Vyžádané kontroly kotlů budou probíhat jednou za dva roky a bude je provádět odborně způsobilá osoba, která byla proškolena výrobcem kotlů a má od něj udělené oprávnění k jeho instalaci, provozu a údržbě. Zákon nedává úředníkům pravomoc přímo vstupovat do domů a bytů kvůli kontrole způsobu vytápění.

Kontrola v domácnostech

Nový zákon zavádí povinné ověřování emisních a technických parametrů zdrojů o jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kW, které slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění. Tyto kontroly budou vykonávat osoby autorizované MŽP. Kromě vizuální kontroly mohou tyto osoby navíc seřídit a vyčistit kotel a případně doporučit, jak jej optimálně používat. Administraci celého systému budou mít na starosti obecní úřady obcí s rozšířenou působností pro svůj obvod.

Individuální posuzování velkých znečišťovatelů

Nový zákon umožní také individuální přístup ke znečišťovatelům ovzduší. Příslušné krajské úřady budou moci zpřísnit provoz zdroje, který má na kvalitu ovzduší v oblasti prokazatelně špatný vliv.

Jednodušší a efektivnější poplatky

Nový zákon dále významně zjednodušuje placení poplatků. Administrativní zátěž se díky tomu sníží u provozovatelů, úřadů i obcí. Počet zpoplatněných látek se sníží z více než dvaceti na čtyři základní. Poplatek, který se dříve vybíral od výše 500 korun, bude nově inkasován tam, kde jeho výše dosáhne 50 000 Kč. Od roku 2017 se budou poplatky postupně zvyšovat a to až do roku 2022. Povinnost zasílat poplatkového přiznání je od výše 50 000 Kč za provozovnu.

Zákon současně umožňuje snižování poplatků, pokud bude provozovatel snižovat emise nad rámec minimálních legislativních požadavků nebo je již dnes pod touto úrovní. Poplatek se vůbec nevyměří při dosažení vysoké úrovně ochrany ovzduší, definované snížením emisí pod hodnotu 50 % horní hranice spojené s nejlepšími dostupnými technikami.

Obecní úřady obcí s rozšířenou působností již nebudou rozhodovat o poplatcích za (současné) střední zdroje znečišťování ovzduší – nově KÚ.

Rozšíření aplikace emisních stropů na různých úrovních, za účelem dodržení přípustné úrovně znečištění ovzduší

V příloze č. 1 zákona jsou popsány hlavní cíle ochrany ovzduší v nastávajícím období ohraničeném rokem 2020. Zcela jednoznačně došlo ke zpřísnění stávajících hodnot národních emisních stropů pro jednotlivé znečišťující látky.

Zavedení individuálního přístupu ke zdrojům znečišťování ovzduší se zohledněním jejich významu a vlivu na kvalitu ovzduší

Dochází ke zjednodušení a zpřesnění ve výčtu typů stacionárních zdrojů na ty, které provádějí jednorázové měření emisí znečišťujících látek, pro které nejsou stanoveny specifické emisní limity, a stacionárních zdrojů, které provádějí kontinuální měření emisí, včetně stanovení rozsahu měřených znečišťujících látek a provozních parametrů.

Zákon dále v příloze č. 2 (příloha č. 1 knihy) obsahuje tzv. vyjmenované stacionární zdroje, které mohou být provozovány pouze na základě povolení a jsou rozdělené podle oborů, technologií a kapacity provozu s přehledným vyznačením do tří sloupců: A - je vyžadována rozptylová studie, B - jsou vyžadována kompenzační opatření, C - je vyžadován provozní řád jako součást povolení provozu.

Problematika ochrany ovzduší zahrnuje širokou oblast a v detailním zpracování by přesáhla rozsah a záměr tohoto průvodce. Proto jsou v této části publikace upraveny pouze hlavní povinnosti se základním komentářem.

Látky poškozující ozonovou vrstvu a fluorované skleníkové plyny:

Zákon č. 73/2012 Sb. o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, a o fluorovaných skleníkových plynech navazuje na přímo použitelné předpisy Evropské unie (nařízení EU 517/2014 a 1005/2009) a upravuje práva a povinnosti osob a působnost správních úřadů při ochraně ozonové vrstvy Země a klimatického systému Země před nepříznivými účinky regulovaných látek ("RL") a fluorovaných skleníkových plynů ("FSP"). Zákon platí stejně jako nový zákon o ovzduší od 1.9.2012!

Vzhledem k tomu, že tuto oblast upravují i výše uvedená nařízení EU, je nutné znát požadavky těchto nařízení, protože jsou u nás plně platná. V článcích D.15D.20 jsou hlavní povinnosti z těchto nařízení uvedeny. Pro praxi je nejdůležitější článek D.16 o kontrolách chladících a klimatizačních zařízení.

Právní předpisy – zákon o ovzduší:

201/2012 Sb. Zákon o ochraně ovzduší 

Prováděcí předpisy:

312/2012 Sb.  Vyhláška o stanovení požadavků na kvalitu paliv používaných pro vnitrozemská a námořní plavidla z hlediska ochrany ovzduší
330/2012 Sb. Vyhláška o způsobu posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění, rozsahu informování veřejnosti o úrovni znečištění a při smogových situacích
415/2012 Sb. Vyhláška o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší
56/2013 Sb. Nařízení vlády o stanovení pravidel pro zařazení silničních motorových vozidel do emisních kategorií a o emisních plaketách
189/2018 Sb. Nařízení vlády o kritériích udržitelnosti biopaliv a snižování emisí skleníkových plynů z pohonných hmot

Právní předpisy – regulované látky a skleníkové plyny:

73/2012 Sb. Zákon o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, a o fluorovaných skleníkových plynech 

Prováděcí předpisy:

257/2012 Sb. Vyhláška o předcházení emisím látek, které poškozují ozonovou vrstvu, a fluorovaných skleníkových plynů

Přímo uplatnitelné předpisy Evropské unie: 

1005/2009 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1005/2009 o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu Text s významem pro EHP
517/2014 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 517/2014 o fluorovaných skleníkových plynech
291/2011 Nařízení Komise (EU) č. 291/2011 ze dne 24. března 2011 o základním použití jiných regulovaných látek než hydrochlorfluoruhlovodíků pro laboratorní a analytické účely v Unii podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1005/2009 o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu
1191/2014 Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 1191/2014 ze dne 30. října 2014, kterým se stanoví formát a způsoby předkládání zpráv uvedených v článku 19 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 517/2014 o fluorovaných skleníkových plynech

Předpisy související s oblastí ochrany ovzduší:

34/2016 Sb.

Vyhláška o čištění, kontrole a revizi spalinové cesty

695/2004 Sb. Zákon o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů 
383/2012 Sb. Zákon o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů 
192/2013 Sb. Vyhláška o stanovení formulářů žádostí o přidělení povolenek pro provozovatele letadla a o vydání povolení k emisím skleníkových plynů 

Poznámka 1: 

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/50/ES ze dne 21. května 2008 o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu.

Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2004/107/ES ze dne 15. prosince 2004 o obsahu arsenu, kadmia, rtuti, niklu a polycyklických aromatických uhlovodíků ve vnějším ovzduší.

Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2001/81/ES ze dne 23. října 2001 o národních emisních stropech pro některé znečišťující látky.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/76/ES ze dne 4. prosince 2000 o spalování odpadů.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/80/ES ze dne 23. října 2001 o omezení emisí některých znečišťujících látek do ovzduší z velkých spalovacích zařízení.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/42/ES ze dne 21. dubna 2004 o omezování emisí těkavých organických sloučenin vznikajících při používání organických rozpouštědel v některých barvách a lacích a výrobcích pro opravy nátěru vozidel a o změně směrnice 1999/13/ES.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/30/ES ze dne 23. dubna 2009, kterou se mění směrnice 98/70/ES, pokud jde o specifikaci benzinu, motorové nafty a plynových olejů, zavedení mechanismu pro sledování a snížení emisí skleníkových plynů, a směrnice Rady 1999/32/ES, pokud jde o specifikaci paliva používaného plavidly vnitrozemské plavby, a kterou se ruší směrnice 93/12/EHS.

Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezení znečištění).

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2015/2193/EU ze dne 25. listopadu 2015 o omezení emisí některých znečišťujících látek do ovzduší ze středních spalovacích zařízení.

Základní pojmy

(§2 zákona 201/2012 Sb.)

a) ovzduším - vnější ovzduší v troposféře,

b) znečišťující látkou - každá látka, která svou přítomností v ovzduší má nebo může mít škodlivé účinky na lidské zdraví nebo životní prostředí anebo obtěžuje zápachem,

c) znečišťováním (emisí) - vnášení jedné nebo více znečišťujících látek do ovzduší,

d) úrovní znečištění - hmotnostní koncentrace znečišťující látky v ovzduší (imise) nebo její depozice na zemský povrch za jednotku času,

e) stacionárním zdrojem - ucelená technicky dále nedělitelná stacionární technická jednotka nebo činnost, které znečišťují nebo by mohly znečišťovat, nejde-li o stacionární technickou jednotku používanou pouze k výzkumu, vývoji nebo zkoušení nových výrobků a procesů,

f) mobilním zdrojem - se rozumí samohybná a další pohyblivá, případně přenosná technická jednotka vybavená spalovacím motorem, pokud tento slouží k vlastnímu pohonu nebo je zabudován jako nedílná součást technologického vybavení,

g) spalovacím stacionárním zdrojem - stacionární zdroj, ve kterém se oxidují paliva za účelem využití uvolněného tepla,

h) provozovatelem - právnická nebo fyzická osoba, která stacionární zdroj skutečně provozuje; není-li taková osoba známa nebo neexistuje, považuje se za provozovatele vlastník stacionárního zdroje,

i) emisním limitem - nejvýše přípustné množství znečišťující látky nebo skupiny znečišťujících látek vnášené do ovzduší ze stacionárního zdroje,

j) emisním stropem - nejvýše přípustné množství znečišťující látky vnesené do ovzduší za kalendářní rok,

k) imisním limitem - nejvýše přípustná úroveň znečištění stanovená tímto zákonem,

l) palivem - spalitelný materiál v pevném, kapalném nebo plynném skupenství, určený jeho výrobcem ke spalování za účelem uvolnění energetického obsahu tohoto materiálu,

m) těkavou organickou látkou (VOC) - jakákoli organická sloučenina nebo směs organických sloučenin, s výjimkou methanu, která při teplotě 20 °C má tlak par 0,01 kPa nebo více nebo má odpovídající těkavost za konkrétních podmínek jejího použití,

n) organickým rozpouštědlem - jakákoli těkavá organická látka, která je používána samostatně nebo ve směsi s jinými látkami, aniž by přitom prošla chemickou změnou, k rozpouštění surovin, produktů nebo odpadů, nebo která se používá jako čisticí prostředek k rozpouštění znečišťujících látek, jako odmašťovací prostředek, jako dispergační činidlo, jako prostředek používaný k úpravě viskozity nebo povrchového napětí, jako změkčovadlo nebo jako ochranný prostředek,

o) tepelným zpracováním odpadu - oxidace odpadu nebo jeho zpracování jiným termickým procesem, včetně spalování vzniklých látek, pokud by tím mohlo dojít k vyšší úrovni znečišťování oproti spálení odpovídajícího množství zemního plynu o stejném energetickém obsahu,

p) spalovnou odpadu - stacionární zdroj určený k tepelnému zpracování odpadu, jehož hlavním účelem není výroba energie ani jiných produktů, a jakýkoliv stacionární zdroj, ve kterém více než 40 % tepla vzniká tepelným zpracováním nebezpečného odpadu nebo ve kterém se tepelně zpracovává neupravený směsný komunální odpad.

Interní pojmy použité v této části publikace:

Vyjmenovaný zdroj - zdroj uvedený v příloze č.2 zákon o ovzduší č. 201/2012 Sb. nebo také příloha EKOHELP.

Nevyjmenovaný zdroj - stacionární zdroj neuvedený v příloze č.2 zákon o ovzduší č. 201/2012 Sb. nebo také příloha EKOHELP.

Pro neomezený přístup ke kompletnímu obsahu se zaregistrujte nebo přihlašte.

Část D - Ochrana ovzduší

Zákon o ovzduší č.201/2012 Sb. přináší řadu rozsáhlých změn včetně zrušení veškeré právní úpravy vydané podle "starého" zákona č. 86/2002 Sb. Hlavním cílem nového zákona o ochraně ovzduší je zásadní zlepšení kvality ovzduší a především efektivnější ochrana obyvatel před imisní zátěží. Důvodem je pokračující stagnace na úrovni stavu znečištění ovzduší, které má přímé negativní dopady na zdraví i životy lidí. Ochranou ovzduší se rozumí předcházení znečišťování ovzduší a snižování úrovně znečišťování tak, aby byla omezena rizika pro lidské zdraví způsobená znečištěním ovzduší, snížení zátěže životního prostředí látkami vnášenými do ovzduší a poškozujícími ekosystémy a vytvoření předpokladů pro regeneraci složek životního prostředí postižených v důsledku znečištění ovzduší.

Kód článku DPP
Obsah
  • Část D - Ochrana ovzduší

Pro neomezený přístup ke kompletnímu obsahu se zaregistrujte nebo přihlašte.